Alpy 2015: Maximální svezení za minimální cenu
Níže najdete video a pod ním cestopis i s mapkou pro případné plánovaní vaší cesty.
Video z cesty:
Úvod:
Z původních 7 dní na výlet nám zbyly jen 4, což me přivedlo na myšlenku vyzkoušet, co se dá z tak krátkého času vyždímat. Za hranice jezdím na motorce už pár let, ale až na jednu vyjímku se se mnou nikdo z kamarádů a známých nikam nevydal. Buď to byla příliš nepohodlná motorka, údajně vysoké náklady nebo údajná časová náročnost. Podle mě se dá cestovat na všem, ale tím se nechci zabývat. Jde mi hlavně o čas a peníze. Řekněme, že máte 4 dni volno, 4 tisíce v kapse a chcete vidět 4 země s parádním svezením. Variant muže být nespočet, ale já vám chci ukázat jednu, kterou jsme absolvovali 27.5.-30.5.2015.
Den 1. (24.5.2015)
Den zpátky jsem přivezl motorku od mého skvělého mechanika Ctibora (proběhl velký servis – ventily, svíčky, karburátory, rozvoďák, napínák, vodící lišta) a začal jsem balit věci na motorku, které jsme si s Jájou pobalili do textilních brašen. Kufry jsem prodal, mám v plánu koupit hliníkové. Sbaleno, ráno jedem směr Alpy.
Den 2. (25.5.2015)
Vstáváme v 5 h ráno s plánem vyjet po 6. hodině. Musíme totiž ještě na STK, tak tam chci být první, abychom mohli vyrazit co nejdříve. Startuju motorku a vyjíždím z garáže. Cítím spálený olej. Od motoru jde kouř. Po 20 metrech naše cesta končí. Odmontuju kapoty a zkoumám, co se stalo. Vídím olej po motoru a svodech tekoucí od ventilového víka. Nejvíc mě mrzí pohled na zklamanou Jáju, která ještě v Alpách nebyla. Dovolenou si posunou nemuže, což znamená, že zůstaneme doma.Jenže já to nevzdávám. Volám Ctiborovi a popisuju závadu. Hned tipuje těsnění ventilového víka a objednává ho. Zítra se má ozvat, kdy bude.
Den 3. (26.5.2015)
Těsnění přišlo! Ctibor si dokonce udělá čas a odpoledne s ním přijíždí. Podle manuálu kvůli tomu musí motor ven, což je pěkná blbost. Přístup je k tomu opravdu špatný, ale vše jde podle plánu a těsnění je na svém místě. Ráno odjezd č. 2.
Den 4. (27.5.2015)
Jsem trochu nervozní, jestli odjedeme, ale vše probíhá jak má. V 6:30 odjíždíme na STK, kde jsme první. Krátíme si čas sledováním klokanů, koz, hus, lam a dalších zvířat, které někdo má naproti. Technik docela kouká, co mu to tam přijelo a vyptává se. Když motorka zabliká a zasvítí, dostáváme novou nálepku a muzeme jet. Na nedaleké pumpě tankujeme a když chci ještě nafoukat gumy, začně pršet. To nám to začíná. Tak vybalit nepromoky a nasoukat se do nich. Klasicky po úmorném boji s nepromoky přestává pršet. 😀 Obloha nevypadá dobře, tak si je už necháváme a jedem směr Praha a Rozvadov. Zastavujeme až na pražském okruhu, jelikož je jeden z tunelu uzavřen. Čekáme asi 20 minut během kterých projíždí kolonou dvě policejní auta. V tunelu jsme čekali nehodu, ale podle všeho byl provoz zastaven kvuli nějakým cirkusákům, kteří převáželi asi víc, než bylo nad jejich možnosti. Kdo ví, rozhodně stáli hned za tunelem a byli u nich ty dvě policejní auta. O chvíli později se bavíme nad Felicií, která evidentně přehnala rychlost na sjezdu a poslala to rovně do trávníku. Přesouváme se po dálnici směr Mnichov a těsně před ním dáváme svačinu v podobě steaků. Přímo před námi na parkovišti poznáváme italskou horkokrevnost. Ital couvá z parkovacího místa, ale nedává přednost Němci projíždějícímu okolo. Němec troubí, Ital vytahuje prostředníček celé to má pokračování ještě mimo náš dohled. Dnešním plánem je kempování někde u jezera Plansee a pokud možno stihnout vyjít k zámku Neuschwanstein. Projíždíme Garmisch-Partenkirchen a kocháme se výhledy na hory. V 15:30 příjíždíme k Plansee a fotíme jezero. Svezení podél jezera nemá chybu. Zastavujeme na druhém konci jezera v kempu a po zjistění ceny (15 E za oba) tu zůstáváme. Místo jsme chytli luxusní v podobě výběžku nad kempem s výhledem na jezero. Rychle stavíme bydlení a na lehko vyrážíme k 25 km vzdálenému zámku Neuschwanstein. Cestou se ještě stavujeme koupit něco k jídlu v marketu. Pod zámkem je spoustu záchytných parkovišť, ale jelikož jsme tu dost pozdě, všude už je prázdno. Nechci si to tu představovat běhěm dne… Odstavujeme motorku (parkovné 2 E), převlékáme se a jdeme přímo k Marienbrücke, což je most s výhledem na zámek. Je to cca 180 výškových metrů a brzo bude tma, tak nasadíme rychlé tempo. Cebule ukazuje 40 minut chůze, ale my to dáváme na necelou půlku. Výhled to je impozantní, stejně tak propast pod mostem. Na mostě fotí fotograf, na kterého čeká nejspíš přítelkyně. Vypadá dost znuděně. Kdo ví, jak dlouho před námi tu byli a jako dlouho ještě budou. J Dojdeme ještě přímo k zámku a fotíme zapadající slunce. Jsme tu téměř sami, takže si to všechno náležitě vychutnáváme. Přes den to musí být jatka. Přece jen se najdou zatoulaní Japonci a už z dálky je poznáme podle neutichajícího zvuku závěrek jejich fotoaparátů. 😀 Seběhneme k motorce a už za tmy přijíždíme do kempu. Uvaříme, dáme sprchu a jdeme spát.
Denní km: 650/650/2380
Trasa: Uhliřské Janovice-Rozvadov-Mnichov-Hohenschwangau
Poočasí: ráno přeháňky, přes den polojasno, 7-12°C
Den 5. (28.5.2015)
Budím se v 5 ráno a jdu udělat pár fotek k jezeru. Zjišťuju, že je celkem zima, protože stan i sedlo na motorce jsou namrzlé. Po příchodu se ještě zahřeju u Jáji ve spacáku a poté balíme. Obloha je vymetená, jen ta zima. Jája neváhá a bere si kulicha. Po nabalení motorky jdeme do společenské místnosti a dáváme svačinu. Dneska máme v plánu Švýcarsko, přesně dojet pod Aletschský ledovec. Jedeme na Davos, projíždíme první průsmyk – Flüelapass (2383 m n. m.). Cesta moc neutíká, protože pořád stojíme na semaforech z důvodu oprav silnic a mostů. Někde za Laax stavíme u silnice na pití a protáhnutí. Odběhnu na záchod, potom jde Jája a příchází s fotkou značky s varováním před jedovatými hady. Projíždíme Oberalppass (2044 m n. m.) a kocháme se nádhernou přírodou v kombinaci s luxusním počasím. Příjíždíme do Hospental, kde začíná známý Furkapass (2429 m n. m.) Bohužel je stále zavřený kvůli sněhu a tak jdu zjistit cenu autovlaku. Přijeli jsme sem docela pozdě a tudíž naše plány ohledně výstupu k ledovci Aletschgletcher jsou pryč. Proto nemá smysl dávat 20 CHF za cestu k ledovci, protože bychom později nestíhali Dolomity. Celkově jsme měli z důvodu poruchy jen čtyři dny a tak se rozhodujeme pro cestu na jih Švýcarsku do Lugana. Stoupáme Gotthardským průsmykem (2106 m n. m.) a užíváme si naplno Švýcarska. Na vyhlídce z průsmyku do údolí rozbalujeme jídlo a večeříme. Jája jde na místní záchody a nestačí se divit, jaký koncert předvede nějaká madam po zavření kabinky. Tohle prý ještě nezažila. Je neskutečné, jak se měni klima po několika kilometrech směr na jih. Klesáme, objevují se palmy, vše kvete… Dost se mění i styl řízení ostáních účastníků provozu. Prostě se blížíme k Itálii a je to znát. Prodíráme se semafory v Lugano a pokračujeme podél jezera s úmyslem spát tu na divoko. Bohužel všude podél je zástavba a nikde ani místečko. Strach nám nahnal kluk na motorce předjíždející na úzké silnici i za provozu v obou směrech. Fakt už jsme to viděli na autě v protisměru. Již za šera nacházíme značku kempu, která nás dovede až na malé parkoviště k domu. Na kemp to tu nevypadá, ale už se nám nikam nechce. Z domů vychází chlapík a já se ho ptám na kemp. Údajně ještě 4 kilometry, že on tu má jen penzion. Drze se zeptám, jestli by mu vadilo, kdyby jsme si postavili stan na malém kousku trávy na parkovišti u domu. Nabízí nám místo přímo u domu a později nám ještě ukazuje vchod na záchod zvenku.
Denní km: 471/1121/2380
Trasa: Hohenschwangau-Davos-Hospental-Lugano
Poočasí: jasno, ráno 2°C, přes den 15°C, Lugano 24°C
Den 6. (29.5.2015)
Začneme balit v 5:30, snídáme a kolem 7. hodiny vyjíždíme. Dneska nás čeká passo Stelvio (2757 m n. m.). Jedeme na Sondrio a pak Bormio. Začínáme stoupat na Stelvio a já vzpomínám na rok 2011, kdy jsem tu byl na konci srpna s kamarádem a vrchní část jsme jeli na sněhu. Na vršku kupujeme pohledy a sledujeme ten šrumec. Středem zájmu je chopperista, který si veze na zádech lyže. Ještě před odjezdem bylo Stelvio otevřené jen od Bormia, ale nejspíš včera odklidili sníh ze severní části, a tak můžeme projet na druhou stranu do Trafoi. Pokračujeme do Dolomit na Bolzano.Za Ponte Nova nacházíme nádherné, až kýčovité jezírko Lago di Carreza. Stavíme v průsmyku Pordoi (2239 m n. m.), kde nás dohání oblačnost a vypadá to na pěkný slejvák. Z toho důvodu vypouštíme plánované passo Giau (2236 m n. m.). Míříme k jezeru Lago di Braies, které máme vytipované dopředu. U jezera se spát nedá, respektive bychom neměli motorku na dohled. Vracíme se na hlavní silnici a v Rasun Anterselva zajíždíme do kempu Corones. Na recepci byl ještě chlápek a žádá si 15 E za oba na noc. Bereme a za poklusu rozbalujeme bydlení, protože to vypadá na pěknou bouřku. Vaříme si a jdeme spát. Ráno nás čeká transport domů.
Denní km: 458/1579/2380
Trasa: Lugano-Bormio-Bolzano- Rasun Anterselva
Počasí: polojasno, večer přeháňky, 9-22°C
Den 7. (29.5.2015)
Ráno si neodpustím znovu cestu k 19 km vzdálenému Lago di Braies. Nafotíme ho ještě jednou za ranního světla a snídáme. Směrem na Innsbruck se svezeme kousek po dálnici (2,9 E) a na hranicích s Rakouskem se pokouším sjet z dálnice a pokračovat podél ní po okreskách. Sjíždíme, ale před námi je hasičské auto s majáky a navíc tam dělají nový koberec, takže je otevřen jen jeden pruh. Nechci se tam cpát, tak se otáčím a v tom u nás zastaví policejní auto. Z jejich pohledu to v ten moment vypadá, že se chystáme jet do protisměru zpátky na dálnici. Mou bídnou němčinou se ptám na správnou cestu. Stejně jsem postán za hasičema, kteří tam likvidují rozlitý olej. Jedeme přes Garmisch-Partenkirchen, kde se stavujeme v Lidlu na svačinu. Najíždíme na dálnici a valíme to přes Mnichov domů. Někde za Mnichovem nás chytí přeháňka, běhěm které raději sjíždím z dálnice a oblékáme nepromoky. Opět po nasoukání spodku přestává pršet. Spodní díl už si necháváme a někdy kolem 5. hodiny jsme na Rozvadově. Tankujeme, dáváme jídlo a v klidu jedeme domů.
Trasa: Rasun Anterselva-Innsbruck-Garmisch Partenkirchen-Mnichov-Kutná Hora
Počasí: přeháňky, 11-18°C
Denní km: 801/2380/2380
Závěr:
Za 4 dny jsme ujeli 2380 km přes Německo, Rakousko, Švýcarsko a Itálii se spotřebou 6,7l/100km. A na kolik že taková paráda vyjde? Palivo 6200 kč, kempy 840 kč, jídlo cca 900 kč. Jsme na 4 tis. korunách za osobu. Samozřejmě to jde levněji i dráž. Komu motorka nebude žrát jako Blackbird, značně ušetří na palivu. Kdo chce, může bydlet v penzionu za 25 E/os/noc. Kdo chce, může spát všude na divoko zadarmo. Kdo chce, může jet tuto trasu klidně dva týdny na kochačku. My neměli čas ani moc peněz. Teď už mi nikdo nevyvrátí, že Alpy se dají jet na pár dní a levně!
