Alpy 2011 II. | Blackem světem

Úvod:

Po naší první alpské zkušenosti (dvoudenní Grossglockner) jsme se rozhodli poznat Alpy víc. Měli jsme na to 8 dní a pár euro v kapse. Sestava byla nasledující: Tomáš (Honda CBR 1100XX Superblackbird) a Tomáš (Suzuki GS500F).

Den 1 – středa 24.8.2011

Budík ani nebyl potřeba, protože cestovní horečka se projevovala naplno. Vyrazil jsem z Kutné Hory kolem půl sedmé ráno a mazal směr Praha. Sraz byl v 8hod. ve Zbraslavi u Cukráku. Po pár kilometrech nás policajti poslali mimo silnici R4 kvůli nehodě. Po napojení se zpět jsme moc dlouho plynuje nejeli. O kus dál frézování, nezbylo než se prodrat dopředu. U Strakonic jsme se museli pod mostem nasoukat do nepromoků kvůli dešti, který nevypadal na přeháňku. Po chvilce se k oblékání přidal i kluk, který jel sám směr Gross. Z nepromoků jsme se hned po 25 km svlékali. Ve Vimperku jsme dali dobrý oběd a pokračovali směr Passau, Simbach a. Inn, Bad Reichenhall. Projeli jsme Berchtesgaden a vystoupali do Obersalzbergu. Na parkovišti jsme se převlékli a nechali veškeré oblečení odvážně na motorkách. Došli jsme si koupit lístky na autobus. K Orlímu hnízku není možné se dopravit jinak než autobusem nebo pěšky. Za lístek pro jednoho jsme dali 15,50€. Autobus nás vyhodil asi 120 výškových metrů pod Orlím hnízdem. Nechali jsme si označit lístek v kolik pojedeme zpět a pak už prošli tunelem až k výtahu, který nás dopravil do útrob hnízda. Počasí bylo úžasné, měli jsme výborný výhled do okolí. Vrátili jsme se na parkoviště, sjeli zpět do Berchtesgadenu a v obchoďáku pořídili něco k jídlu. Kemp jsme hledali u nedalekého Konigssee. V prvním jsme moc neuspěli, protože recepční byl tak trochu muž na kolečkovém křesle (hanlivě). U druhého bylo vše bez jediného problému s perfektním zázemím. Placeno 10€/osoba.

Počasí: celý den slunečno až na půl hodiny deště.

Tacho: 499,9/499,9!

Den 2 – čtvrtek 25.8.

Budík zazvonil v 7hod., zabalili jsme, dali snídani a pokračovali směr St. Johann in Tirol a Kitzbühel. Projeli jsme Felbertauernským tunelem (placeno 8€/osoba), dali něco k jídlu a natankovali (Italové chtějí pomalu 40Kč/l). Za Cortinou d´Ampezzo jsme zastavili u řeky a vykoupali se v ledové vodě (cca 10°C). Jednalo se o koryto řeky, které mělo asi 40 metrů. Je určitě plné až po okraj, když taje sníh na jaře. Když jsme k němu zavítali my, mělo jen pár metrů. Po koupačce proběhly párky a jeli jsme dál přes Maniago, Pordenone, Oderzo a pak až k pobřeží do Caorle. Už za šera, zcela vyčerpaní vedrem, jsme hledali kemp, což se nakonec povedlo. Dostali jsme flek na písku hned vedle pláže. Placeno 14,5€/osoba. Postavili jsme stany a vyrazili do města na zasloužené jídlo. Pizza s pivem byla opravdu dobrá. I přes to vedro jsme usnuli jak mimina.

Počasí: celý den slunečno.

Tacho: 450/950

Den 3 – pátek 26.8.

Ráno snídaně, koupačka v moři a asi v 11hod. odjezd. Bylo 37°C, takže jsme chtěli co nejdřív vypadnout do hor. Trasa vedla přes Oderzo a Feltre. Kus před Predazzo jsme projeli náš první průsmyk, passo Rolle (1970m). Dnešní cíl byl přespat někde poblíž přehrady u Cles. Tvářilo se to na mapě jako jezero s velkým množstvím kempů, ale opak byl pravdou. Z dálky již bylo vidět, že vstup do vody není pro rekreanty, nýbrž pro odvážlivce po strmější skále. Do Cles jsme dorazili celkem pozdě, a tak jsme rychle hledali kde přespat. Na volno to nikde v okolí nešlo a tak jsme se ptali v Revo v lékárně. Ochotně nám lékárnice nakreslila kudy se dostat do kempu, který byl v Sarnonico. Kemp byl skvělý, jen nám začalo pršet. Jakmile přestalo, rychle jsme postavili naše příbytky a šli se najíst. Přišli jsme do hospody chvilku po té, co přestali vařit. Náš hlad byl tak velký, že jsme si ještě domluvili lasagne. 2x jídlo a 4x pivo, placeno 26€. Za kemp placeno 10€/osoba.

Počasí: Celý den slunečno.

Tacho 310/1260.

Den 4 – sobota 27.8.

Vstali jsme v 7hod. a byla zatažená obloha. Naštěstí zrovna nepršelo, když jsme skládali stany. Po 8. hod. už jsme odjížděli. Po chvilce jsme přejeli passo Tonale (1883m), odbočili na passo Gavia (2621m) a pokračovali ke Stelviu. Bormio bylo komplet zasekané a do toho jsme hledali nějaký supermarket a benzinku. To už jsme byli v nemoku. Zajeli jsme si zbytečně pár km směr Livigno, pak se vrátili do Bormia, kde jsme konečně naplnili žaludky i nádrže. Počasí dneska vůbec nepřálo, ale to co na nás čekalo na Stelviu bych ani ve snu nečekal. Vyrazili jsme na passo Stelvio (2757m). Ve spodní části asi testovali 2 BMW řady 5, auta byly maskovaný a pěkně letěly nahoru. Nejdřív si dali GSo a po pár zatáčkách projetých bokem i Blacka. Když jsme začali potkávat protijedoucí auta, na kterých byl sníh, moc jsme si neuvědomovali do čeho jedem. Nejdříve se sníh objevoval na okolní trávě a pak i na vozovce. My jsme se pohybovali s nohama na zemi rychlostí chůze. Jel jsem trochu rychlejc než Tom a vědel jsem, že nesmím zastavit. Po chvíli mi to nedalo a přece jenom jsem na něj počkal. Po zastavení jsem držel obě brzdy, ale motorka se stejně začala sunout dolů. Za pár minut okolo mě „profrčel“ a já mával, ať hlavně nezastavuje. Teprve pak mi řekl, že musel zastavit v jedné vraceje, protože v ní stálo auto jedním kolem mimo silnici a když se snažilo rozjíždět tak na něj couvalo. Rozjezd v tom kopci byl opravdový problém. Nakonec jsme se oba zdárně vydrápali na vrchol. Nahoře bylo jen pár aut a jediná motorka, kterou nakládali na dodávku. Koupili jsme samolepky (5€ za 2 samolepky, vydřiduši) a přemýšleli co dál. Představa jet v tomhle dolů byla strašná. Nevypadalo to, že by sníh v brzké době roztál a tak jsme to riskli. Slimáčím tempem jsme zdolávali jednu vracečku za druhou. V jedné jsem motorku jen tak tak udržel. Když jsme sjeli níž, kde už byla jen voda, smáli jsme se tomu. Pokračovali jsme k Lago di Resia, kde je zatopený kostelík. Překročili jsme hranice se Švýcarskem a začali hledat kemp. Ve vesnici Strada jsme našli malinký kemp. Venkovní záchody i sprcha nic moc, ale bohatě to stačilo. Placeno 9€/osoba. Vyjeli jsme hledat obchod, ale v sobotu odpoledne ve Švýcarsku bez šance. Najedli jsme se v restauraci po cestě ve které byla samá rezervačka, takže jsme jedli jak psi venku, kde bylo cca 10°C. 2x jídlo, 2x pivo 35€. Jakmile zalezlo sluníčko, byla strašná zima. V noci bylo jen pár stupňů.

Počasí: Itálie-údolí jasno, hory-zatačeno až sněžení, Švýcarsko-údolí zatačeno, zima.

Tacho 230/1490.

Den 5 – neděle 28.8.

Vzbudili jsme se do pěkné zimy v 6:30. Vyrazili jsme kolem 8.hod. a před Davosem jsme projeli Fluelapass (2283m), kde nebyl moc dobrý povrch. V Churu už jsme měli takový hlad, že jsme přibrzdili u McDonalda a poslali do sebe ty dobrůtky. Měli jsme veliké štěstí, protože v neděli ve Švýcarsku není pomalu otevřená ani benzínka, natož restaurace. Potkali jsme i McDonald, který byl zavřený. Vystoupali jsme na další sedlo a to Oberalppass (2044m), projeli jsme Andermattem a nakonec jsme zvládli ještě Furkapass (2431m). Ve Vispu jsme se dali doleva směrem Tasch a Zermatt. Ve vesnici Randa byl značen kemp, a tak jsme neváhali a po chvíli už rozbalovali stany. Placeno 17Fr./osoba. Na recepci jsme zjistili možnosti cesty do Zermattu. Dojeli jsme tedy na motorkách do Tasch, tam nechali motorky a šli na vlak. Vlak Tasch – Zermatt a zpět stál 32,10Fr. za oba. V Zermattu bylo hodně živo, potkávali jsme turisty na lehko, lidi s lyžema i horolezce s cepínama. Chtěli jsme vidět hlavně Matterhorn, když už bylo tak luxusní počasí. Prošli jsme město až k lanovce, od které byl Matterhorn krásně vidět. Výjezd lanovkou jsme si rychle rozmysleli po přečtení cen. 90Fr. za osobu je fakt dost! Vlak nás dopravil zpět k motorkám, zaplatili jsme parkovné 6Fr. za obě a vrátili se zpět do kempu. Uvařili jsme něco k jídlu, dali pivko a padli vyřízený do stanu. Počasí: v údolí první kilometry zataženo a to je kvůli tomu, že hory nepouštěli oblačnost dále. Po projetí Fluelapass jasno celý den. Rád bych poznamenal, že ve Švýcarsku jsou velmi vysazení za tzv. pumpy Self service, které fungují pouze na principu platbou předem platební kartou. Tím pádem tam chybí nějaký domeček s obsluhou. U nás pouze jedna pumpa pokud vím (tank and go u sjezdu na Praha-Průhonice).

Tacho 320/1810.

Den 6 – pondělí 29.8.

Budíček byl kolem 7.hod. a před 9.hod. jsme se vzdalovali od Matterhornu. První zastávka byla největší přehrada Evropy a 5. ve světe (výška hráze 285m). U města Sion jsme se dali směrem na Pralong. Vědel jsem, že po cestě jsou i přírodní útvary zvané Erdpyramiden. Blbě jsem odbočil a u města Euseigne jsme na ně narazili. Po pořízení fotek jsme mohli pokračovat dál k přehradě. Vystoupali jsme do výšky asi 2200m a dorazili k tomu veledílu. Je opravdu monstrozní! Chtěli jsme se dostat na úroveň vody. Dole na nás čekal ,,mazaný“ semafor, na kterém svítila pořád červená. Po 20 minutách čekání jsme ho projeli a objevili jsme se o pouhých 30 výškových metrů dál. Cesta byla bohužel uzavřená. Další bod naší cesty bylo Chamonix. Cesta celkem bez problému, jen přímo v Chamonix bylo hodně našlapáno. Prodrali jsme se pod masiv Mont Blancu, ale kvůli času jsme víc nestihli. Zdokumentovali jsme naší přitomnost a jeli zpět do Švýcarska. V údolí okolí města Martigny se sbíhají hlavní tři směry světových stran, což mělo za následek velké nápory větru na naše kapotáže. Jeli jsme místy naklonění po rovince. Pokračovali jsme přes Saanen, Spiez až k Vierwaldstattersee. V Horwu jsme našli kemp a na pěkném plácku rozbalili bydlení. Placeno 12Fr./osoba.

Počasí: celý den jasno.

Tacho: 480/2290.

Den 7 – úterý 30.8.

Přispali jsme si do 8hod. a okolo 9:30 už startovali motorky. Cesta přes Luzern nebyla moc dobrá volba, protože jsme se tam pěkně zasekli u semaforů v kolonách. Jeli jsme dál přes Wattwil až k Bodensee. V Kostnici jsme zaparkovali poblíž muzea Mistra Husa a zašli jsme se mrknout. Tam na nás čekala paní z Čech a umožnila nám vstup do prostor. Posledním bodem celé naší trasy byl Friedrichshafen. Vzducholoď jsme viděli už na dálku, ale chtěli jsme co nejblíže. Ve zmíněném městě totiž provozují lety vzducholodí a nachází se tam i muzeum. Je velká škola, že z toho nic nebylo. Cesta podél jezera byla fakt hrozná a zdlouhavá a přesto k ničemu. Město bylo neskutečně zasekané a ani u muzea nic nebylo. Bylo už pozdě a tak jsme to vzdali a pokračovali směr Mnichov. Poprvé jsme najeli na dálnici a doslova hltali kilometry. Někde za Mnichovem jsme dali přestávku a přemýšleli, jestli má cenu ještě někde přespat. Bylo kolem půl 9 večer a do Prahy navigace ukazovala dojezd za 3,5hod. Najedli jsme se v Burger Kingu, nádrže naplnili po hrdla a za šera vyjížděli k domovu. Cesta nudná, ale rychlá. Zastavili jsme ještě na Shellce u Stříbra, dali Red Bulla a 168km od Prahy jsme se rozdělili. Já pokračoval na Hradec do Kutné Hory. Domů jsme dorazili po půlnoci, resp. kolem jedné.